Z deníku osmáků

16. září 2014 v 0:37 | L. |  Z deníku osmáka
Jistě, haraší mi.. aneb terapie psaním z pohledu zvířátek :)


Den poslední - Vevík
Nazývám ho posledním, ale tehdy jsem to netušil. Chtěl jsem mít s Vevinkou potomky a musel jsem naustále vesele pískat. Paničkové chtěli odpočívat, ale já myslel jen na to, že jsem s mou milovanou. Panička už ví, že nepískám z důvodu zranění nebo vylekání a tak mě nebere ven, ale křičí na mě a já nevím, co to znamená. Kouknu na ni, z čehož je úplně vedle, a pískám dál. Panička mě má v ruce a přikládá mi čumák k Vevince, nevím proč. Teď vím, že to bylo naposled.
Skáču v nějaké průhledné věci a lehce na mě fouká čerstvý vzduch. Jsem zmatený.
Tři osmáci. Myslím, že samičky. Jedna vypadá jako zakrslý králíček. Jsou to kamarádky. "Ne, můj ocas není k snědku", okřiknu tu nejhezčí z nich. Mám novou rodinku.


Vevinka
On je opravdu pryč? Chybí mi, ale jsem stará a mám ráda klid. A jídlo. Spouusty jídla, to je moje láska. Těhotenský test negativní. Emoce žádné, nebo je alespoň nedávám najevo.
Mám novou výbornou stravu obohacenou na bílkoviny a každý den piškot rozkutálený po zemi. Cukrovku jistě nedostanu. "Piškooot". Bílkoviny rostou a utíkaj z akvárka. Panička vypadá choře, blázní a paniček mi vyhazuje podestýlku. Nechápu. Panička se zase může zbláznit. Zabíjí bílkoviny a třepe mi s jídlem. Začínám být nervózní. Myslím, že bílkoviny být ve stravě neměly. Panička zuří a zabaluje natřikrát zrní. Už ho nikdy neuvidím, odchází. Zrní i panička. Panička mi sype nové jídlo, piškot, okurku. Jsem v sedmém nebi. Natolik, že ji vylezu na ruku, což nedělám, protože ji neznám dlouho. Vezme mě a čumí na mě. Nechápu, co z toho má. Nejvíc se můžu zbláznit, když se mě snaží hladit. Brrrr. Říká mi, že jsem těžká a tlustá a myslí si, že ji nerozumím. Občas znejistí, když se na ni podívám, jakože ji rozumím.
Dnes jsem v pozici modlící se osmák. Myslím na Vevíka.
Konečně mám zase domeček, je do čeho hryzat.
Do malé toaletní roury se už nevlezu - rozhryzat.
Pozice kočka.
Pozice velbloud, papoušek.
Dneska mě panička nazvala tygrem, paničkovi se to líbí. Nemůžu za to, že si myslím, že všechno, co se ke mě přiblíží, je k snědku a nenechám se hladit.
Skáču a panička se mi směje, že u toho slintám sklo. Asi je vážně blázen. Jak by osmák vypadal se zavřenou pusou? Ani na to nemyslet.
Domeček v noci mít nesmím, prej moc hryžu. Nemyslím si. Jakože si mám zase ze sena udělat domeček? Vážně? ,Proč se ti nelíbí, že po něm místo toho šlapu?´ koukám na paničku.
Už se těším, až ráno zase neodolá, dá mi piškot, papání, domeček a čerstvou vodu na zapití. A vím, že má ještě okurku. Jo a zaslechla jsem něco o zeleninových palačinkách?

 


Komentáře

1 Melly | Web | 16. září 2014 v 15:19 | Reagovat

Fajná terapie :P

2 Vivi | Web | 16. září 2014 v 22:21 | Reagovat

Jej to sú tvoji osmáci?:)
Krásne spracované a dokonale napísané:)

3 bludickka | E-mail | Web | 17. září 2014 v 22:10 | Reagovat

Krásné fotky, snad to zafungovalo jako terapie, je fajn se něčím odreagovat a ještě lepší, když je to kreativně :)

4 Luuc | Web | 20. září 2014 v 13:36 | Reagovat

jeeej,piš takhle častěji? Moc mile se to četlo :-)

5 L. | 24. září 2014 v 21:02 | Reagovat

Děkuju vám moc. Trochu zafungovalo :-) a určitě se do toho ještě někdy pustím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.