Únor 2015

Z deníku osmáka

1. února 2015 v 18:52 | L. |  Z deníku osmáka
Vevinka
Neslyším paničku přicházet, mám tvrdý spánek. Spím na zádech a nožičky mám ve vzduchu. Nebo spíš... spala jsem tak, dokud mě nevzbudilo hlasité: Veviiii! Diví se, že žiju a bere mě k sobě na ruce, jestli se nemýlí. Ulevilo se ji, zatímco já jsem z toho akurát tak napruzená. Teď už ví, že spát se dá jak na zádech tak i na boku.
Jsem moc unavená. Už nejsem nejmladší. Za chvíli přežiju osmáčí průměrnou délku života. Nevím, jestli to byl sen nebo jsem něco slyšela od sousedů, ale měla jsem pocit, že mě to, co vydává ten hrozný zvuk, chce sníst. Pískám, jak nejvíc umím, bojím se! Nikdo tu není, je tma! Za chvíli někdo rozsvítí. Už si pro mě jde! Bere mě a hladí. Brrr. Počkat. Jsem pořád celá? Přestávám i kňučet a přitulím se k paničce. Chci se schovat, aby mě nic zlého nenašlo. Panička na mě mluví a hladí mě. Dneska jsem ji za to vděčná! Kontroluje mě ze všech stran, aby zjistila příčinu mých trablí. Nic nanajde a pak mě pokládá. Paniček spí. Slyším ho oddechovat. Panička v noci špatně spává. Přišla mě tedy ještě párkrát zkontrolovat a já mohla zase klidně usnout.
Panička se učí anglicky. Říká "Lunch" a já na to reaguju svým pískotem. Paničci se mi smějí a on mě nazývá anglickou vevinkou. Já přece umím všechny jazyky!
Dneska mi chce podestýlku veměnit paniček. Už bylo na čase, začalo to vadit i mě. Panička mě pouští do pokoje s kobercem, kde se mi dneska zadrhávají drápky. Mě to vůbec nevadí, běhám si vesele dál, dokud mě panička nebere a nekontroluje stav podestýlky. Paniček nás ještě posílá běhat (jupí!). Běhám, běhám až se seknu. Tentokrát jsem si drápek zaryla víc. Panička mě zas chňapne a snaží se mi pomoct. Paniček běží pro nůžky. Neee, na můj drápek? Že prej na koberec, to určitě! Musím se z toho dostat. Nakonec se mi to samotné povedlo. Jsem v pořádku a vracím se do ráje. Spoustu pilin, sena, domečky, kokosy, jídloooo. Blesk foťáku neeeee. Všechno kazíííí. A pak je mi zas královsky.