Listopad 2015

Řítím se ulicemi

13. listopadu 2015 v 2:08 | L. |  Plyšoviny
Čím je člověk starší, tím hůře se učí. A čím je starší, tím víc se bojí autoškoly. Alespoň u mě převládal strach...
Na autoškolu jsem si několik měsíců šetřila a když jsem najednou měla peněz dost, tak jsem uvažovala, jestli je neutratím za něco jiného. Za ntb, který chci nový nebo za cokoli do stále nezařízeného bytu a nebo to jít rozfofrovat třeba za oblečení, hihi. Prostě jsem dostala strach. Nebýt přítele, tak teď nečekám na vyřízení řidičáku. To on mě přesvědčil, že to chci a hlavně - že to ZVLÁDNU.
S mým nízkým sebevědomím si život vůbec neulehčuju. Přitom by mi seběvědomé jednání mohlo ušetřit spoustu trapasů, času, špatné nálady a podceňování mé osoby od druhých. Navíc jsem se před první jízdou nijak neuklidnila a vynervovaná šla čekat na špatné parkoviště (po trapné domluvě předem telefonicky - nesnáším telefonování!). Měla jsem sice předtím přípravu na trenažéru, ale moje jízda byla prostě hrůzostrašná. A když mi pořád nešly rozjezdy, tak jsem myslela, že se sesypu hluboko pod zem. Chudák instruktor, taky nemá jednoduchou práci... No a moje jízdy pokračovaly v podobném duchu. Dělala jsem chyby, protože jsem se předem bála, že je dělat budu. Jeden trapas za druhým. Tu a tam mi zkoušel instruktor zvednout sebevědomí, ale já se soustředila spíš na to špatné.
Před poslední jízdou jsem, světe div se, byla v pohodě, asi proto, že jsem měla na noční dobrou sestavu, byl jakož takož klid a doma jsem se dobře vyspala. Dělala jsem méně chyb a instruktor mi řekl, že jsem na zkoušky připravená, což mě nesmírně povzbudilo.
Zkoušky začaly v osm ráno. Nebo spíš v děvět, než se všechno přichystalo. Test jsem napsala asi za 5 min (jako prvníí) a na 100% a to mi zvedlo náladu. Blížila se jízda, ale já byla jen trochu nervózní. S holkama jsme se shodly, že pojedu první. Nejdřív jsem měla ukázat obsah kapoty, jenže ona mi nešla otevřít. Mordovala jsem se s tím a říkala jsem si, že je konec a to jsem ještě nesedla za volant. Nakonec mi páčku jakože ukázal instruktor, přitom mi tu kapotu hned otevřel. Uf! Tak jsem všechno ukázala a nastalo několik situací, kdy se mi chtělo smát. Tak a konečně jsem jela. Nevím proč, ale nějak více jsem šlapala na plyn, tak to docela řvalo :) a taky jsem najížděla na kanály, takže věřím, že všichni byli velice spokojeni :) Když už jsem měla jet zaparkovat, tak jsem si spletla výjezd a prodloužila jsem si jízdu. Jela jsem směrem na jiné město. No co k tomu dodat. Pak jsem konečně zaparkovala - ani nevím, jak se mi to povedlo (napodruhé :D) a stále jsem měla pocit, že ještě nějak pojedu, museli mě napomenout, ať provedu to, co při parkování. Tak jsem provedla a čekám. Komisař mě nejdřív chválí a pak mi vytýká dvě věci. Drobnosti. Ještě se ujišťuje u instruktora, že jsem jinak šikovná. Připadá mi, že je komisař na mě hodný. Představovala jsem si někoho přísného a zlého :D A instruktor byl po celou dobu super, profesionální, ale přátelský. Já bych sama se sebou nevydržela. No a tak mám tedy autoškolu za sebou. Čekám na papíry (mimochodem, když jsem o ně žádala, tak mi byl položen dotaz: poprvé? a já si říkám: vypadám snad to, že mi vzali řidičák? ale aspoň už nevypadám na 18, hihi)
Tak a teď jenom řícit řídit řídit a šetřit si 10000000 let na vlastní auto. Držte palec a nezapomeňte přihodit své zážitky ;)