Plyšoviny

Unavená z vlastní únavy

4. února 2016 v 22:24 | L.
Dlouho jsem nic nenapsala a nenavštívila své oblíbené blogy.
Pár nápadů na články bylo, ale pak se z hlavy vypařily stejně rychle, jako přišly. A pak, "psací" náladu mívám málokdy.
Postrádám totiž náladu na cokoli. Jak pak mám přidávat novinky z bytu, když se mi už ani ten foťák nechce vzít do ruky. A ne že by bylo co fotit :(
Proč jsem nenavštěvovala blogy? Možná to vysvětlí tohle:
K. všechno, jsem "unavená z lidí", jsem pasivní, už dlouhou dobu mám problém něco udělat (začít cvičit, učit se, dát výpověď...), často raději hodně spím, abych zas neměla špatnou náladu, neumím se už radovat a už nemám sílu se přetvařovat a snažit se chovat jakoby nic... neumím být sama sebou a nevím, co chci... potřebuju to změnit a sama to nedokážu, nemůžu jenom přežívat. Je to k zbláznění, mám sice práci, přítele, byt, pár kámošek, kterým věřím, relativně zdravou rodinu a stejně se mi ten zasraný serotonin nevytváří, nebo já nevím... cítím se hrozně, že se cítím hrozně, mám výčitky svědomí a uvědomuju si, že to otravuje okolí, ale těžko se dělá, že se nic neděje...
..psala jsem před pár dny kamarádce a věřte, že to nebylo jednoduché. Stejně tak není jednoduché to zveřejňovat na blog, ale na druhou stranu osvobozující.
V dnešní společnosti se lidé s diagnózou začínající písmenem f stále škatulkují do společnosti bláznů, slabých jedinců. A pak si sám člověk nemá o sobě myslet, že je slabý, i když za to ve skutečnosti může fyzická stránka člověka. Nebo tomu tak není? Jsme opravdu jen silní a slabí?
Každý svou sílu určitě skrývá v sobě.

Řítím se ulicemi

13. listopadu 2015 v 2:08 | L.
Čím je člověk starší, tím hůře se učí. A čím je starší, tím víc se bojí autoškoly. Alespoň u mě převládal strach...
Na autoškolu jsem si několik měsíců šetřila a když jsem najednou měla peněz dost, tak jsem uvažovala, jestli je neutratím za něco jiného. Za ntb, který chci nový nebo za cokoli do stále nezařízeného bytu a nebo to jít rozfofrovat třeba za oblečení, hihi. Prostě jsem dostala strach. Nebýt přítele, tak teď nečekám na vyřízení řidičáku. To on mě přesvědčil, že to chci a hlavně - že to ZVLÁDNU.
S mým nízkým sebevědomím si život vůbec neulehčuju. Přitom by mi seběvědomé jednání mohlo ušetřit spoustu trapasů, času, špatné nálady a podceňování mé osoby od druhých. Navíc jsem se před první jízdou nijak neuklidnila a vynervovaná šla čekat na špatné parkoviště (po trapné domluvě předem telefonicky - nesnáším telefonování!). Měla jsem sice předtím přípravu na trenažéru, ale moje jízda byla prostě hrůzostrašná. A když mi pořád nešly rozjezdy, tak jsem myslela, že se sesypu hluboko pod zem. Chudák instruktor, taky nemá jednoduchou práci... No a moje jízdy pokračovaly v podobném duchu. Dělala jsem chyby, protože jsem se předem bála, že je dělat budu. Jeden trapas za druhým. Tu a tam mi zkoušel instruktor zvednout sebevědomí, ale já se soustředila spíš na to špatné.
Před poslední jízdou jsem, světe div se, byla v pohodě, asi proto, že jsem měla na noční dobrou sestavu, byl jakož takož klid a doma jsem se dobře vyspala. Dělala jsem méně chyb a instruktor mi řekl, že jsem na zkoušky připravená, což mě nesmírně povzbudilo.
Zkoušky začaly v osm ráno. Nebo spíš v děvět, než se všechno přichystalo. Test jsem napsala asi za 5 min (jako prvníí) a na 100% a to mi zvedlo náladu. Blížila se jízda, ale já byla jen trochu nervózní. S holkama jsme se shodly, že pojedu první. Nejdřív jsem měla ukázat obsah kapoty, jenže ona mi nešla otevřít. Mordovala jsem se s tím a říkala jsem si, že je konec a to jsem ještě nesedla za volant. Nakonec mi páčku jakože ukázal instruktor, přitom mi tu kapotu hned otevřel. Uf! Tak jsem všechno ukázala a nastalo několik situací, kdy se mi chtělo smát. Tak a konečně jsem jela. Nevím proč, ale nějak více jsem šlapala na plyn, tak to docela řvalo :) a taky jsem najížděla na kanály, takže věřím, že všichni byli velice spokojeni :) Když už jsem měla jet zaparkovat, tak jsem si spletla výjezd a prodloužila jsem si jízdu. Jela jsem směrem na jiné město. No co k tomu dodat. Pak jsem konečně zaparkovala - ani nevím, jak se mi to povedlo (napodruhé :D) a stále jsem měla pocit, že ještě nějak pojedu, museli mě napomenout, ať provedu to, co při parkování. Tak jsem provedla a čekám. Komisař mě nejdřív chválí a pak mi vytýká dvě věci. Drobnosti. Ještě se ujišťuje u instruktora, že jsem jinak šikovná. Připadá mi, že je komisař na mě hodný. Představovala jsem si někoho přísného a zlého :D A instruktor byl po celou dobu super, profesionální, ale přátelský. Já bych sama se sebou nevydržela. No a tak mám tedy autoškolu za sebou. Čekám na papíry (mimochodem, když jsem o ně žádala, tak mi byl položen dotaz: poprvé? a já si říkám: vypadám snad to, že mi vzali řidičák? ale aspoň už nevypadám na 18, hihi)
Tak a teď jenom řícit řídit řídit a šetřit si 10000000 let na vlastní auto. Držte palec a nezapomeňte přihodit své zážitky ;)

Reklamní fotka

13. listopadu 2013 v 16:04 | L.
Tak jsem se k tomu dokopala. Aspoň k jedné té reklamě (a včera mě napadla další :D)

Gillete Venus
 
 

Reklama